Klikyháky

Turista s potápěčským instruktorem narazí pod vodou na velikého žraloka.
„Není doufám lidožravý?” drkotá zuby sváteční potápěč.
Instruktor chladným hlasem odvětí do vysílačky: „Myslím, že je. Ale nikdo, kdo na něj narazil, to už nemohl potvrdit.”

Na silnici tlačí nadávající zpocený muž auto, žena za volantem se ho ptá: „Už můžu povolit tu ruční brzdu?”

Dva trosečníci se procházejí po ostrově a najednou docela blízko vybuchne v moři atomová bomba a na obloze začne vyrůstat typický hřib.
„Hurá!” jásají oba. „Civilizace je blízko!”

Stojí auto bez cedulky na místě pro invalidy, jde okolo policajt a zlobí se na řidiče: „Nevidíte toho panáčka?!”
„No a?” namítne chlap. „Sedí na záchodě... a já nutně potřeboval na velkou!”

Dva na kost promoklí čundráci se trmácejí venku v nečase a první se zlobí: „Já ty meteorology uškrtím. Tohle, že je ten ojedinělý déšť?!”
Druhý na to se špetkou ironie v hlase: „Ale ano, opravdu je ojedinělý - jeden velký déšť.”

„Slyšel jsi už, že turisté, kteří si i přes zákaz odvezou z Uluru, toho australského monolitu, nějaký kámen, často ho pak posílají zpět? Přináší prý smůlu.”
„Nechtěl bych tam dělat pošťáka...”

Synek se chlubí rodičům novým autem: „Tohle auto má pod kapotou přes 400 koní!”
Maminka říká: „Tak proto jezdíš jako splašenej...”

Škodovce se podaří uzavřít lukrativní zakázku na odbyt škodovek do Ruska. Jenomže asi tak za měsíc se začínají vracet první zadřená auta zpátky do Čech. Vedoucím pracovníkům je to divné, a tak pošlou jednoho svého šéfkonstruktéra na inspekci. Ten se dostaví do prodejny škodovek v Moskvě a hned mu prodejce říká: „Škoda, éto ně dóbraja mašína, pasmatrítě.”
Sednou spolu do auta a jedou se projet po dálnici. Ruský řidič zařadí: „Adín, dva, tri, četýre - éto charašó, pjať a rakéééétááá...”

Po nábřeží kráčí cizinec.
„Prosím vás,” osloví domorodce, „jak se dostanu k Vltavě... vě... vě...”
Žbluňk!

Cestovatel se vrátí z cest po neobydlených končinách panenské přírody, ale je nějaký skleslý.
„Co se stalo?” zajímá se žena, která nejlíp pozná, že tomu jejímu něco leží na srdci.
„Ale, nebudeš tomu snad ani věřit, jakou já mám smůlu,” smutní dobrodruh. „Po celou dobu, co jsem se toulal v přírodě, jsem si všechny zážitky zapisoval do svého deníku. A cestou zpátky se mi někde ztratil!”
„Tak se netrap,” utěšuje smutného cestovatele manželka. „Třeba ho ještě někde objevíš. Zkus třeba zajít na náměstí do trafiky, tam mají deníků plný pult.”